CO SE V MLÁDÍ NAUČÍŠ

Je zajímavé, jak může člověk prožívat jednu a tu samou situaci pořád dokola, možná jen s jinými lidmi nebo okolnostmi, které v té situaci vystupují. Poslední dobou o tom slyším ze všech stran. “Zase mě nechal, co dělám pořád špatně?!” nebo “Už zase mě lidi pomlouvají, já nikdy nebudu dost dobrá!” nebo “Už zase jsem se dostal do dluhů, prostě mám jenom smůlu”.
Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem si jistá tím, že jsme se v mládí, a možná že už v dětství, naučili určitý vzorec chování, podle kterého se celý život pochopitelně chováme a proto zažíváme pořád ty stejné situace. A není to žádná novinka, píše se o tom už ve spoustě článků nebo i v knížce Mudrc, surfař a byznysmenka (Robin Sharma).
Ráda bych se zaměřila hlavně na situaci ohledně vztahů, protože mi přijde, že je to v dnešní době téma číslo 1. Proč je pro některé lidi tak lehké navázat vztah se svým vysněným protějškem a jiným to prostě nikdy nevyjde? Opravdu je ten problém v té druhé osobě nebo je spíš v nás? Je jasné, že si do života většinou přitáhneme lidi, kteří vyzařují stejnou energii jako my (což už jsem psala v minulém článku) a také že to čemu věříme se stane naší realitou (Takže pokud si pořád říkáme, že nejsme dost dobří, tak jednoduše nejsme). Pak je ale také otázkou, jestli chování, kterému se naučíme v dětství ovlivňuje naše budoucí vztahy? Odpověď je asi jasná.
Tak například, co když si dotyčná osoba v dětství nějakým způsobem zafixuje do hlavy, že potřeby ostatních jsou přednější než její vlastní a že musí přistoupit na podmínky okolí, aby si zasloužila lásku. Logicky se potom chová stejně i v dospělosti a udělá proto všechno možné, aby se svému protějšku zavděčila, svoje potřeby potlačí, své názory raději neříká a jednoduše přistoupí na podmínky, které jí byly nadiktovány, protože přece jen tak si může zasloužit lásku. Blbost! Jasně, chvíli tenhle vztah-nevztah fungovat může, ale moc velkou budoucnost asi nemá, co? A jak by taky mohl mít?
Nejhorší na tom je, že často si ta dotyčná osoba pořád jen stěžuje jakou má smůlu, ale vlastně si vůbec neuvědomí, že je zacyklená v té stejné situaci celý svůj život. Je to vlastně vážně jako ve škole. Dokud se člověk nenaučí danou látku, opakuje stále dokole ty stejné předměty a pořád z nich propadá a propadá (jojo, i tohle je moudro z Mudrce, je to moje oblíbená knížka noo). Ale ono je vlastně docela těžký, přijít sám od sebe na to, že by člověk měl začít u sebe a ne z těch chyb obviňovat ostatní. Třeba co se týče příkladu vztahu-nevztahu, o kterým píšu nahoře, tak je více než jasné, že by si ta daná osoba v této situaci měla říct: “A dost!”. Měla by začít říkat to, co je důležité pro ni a nebát se vyjadřovat svoje city a pocity. Protože obecně v každém vztahu by měl být člověk i tak trochu sobec a myslet hlavně na sebe. Pokud si totiž nebude jistý sám sebou a nebude mít rád hlavně sebe, jak pak může doopravdy milovat svůj protějšek a představovat pro něj rovnocenného partnera? Vždyť není nic špatného na tom vymezit si hranice a říct: “Ne, tohle se mi nelíbí”. Protože pokud je náš protějšek co k čemu, bude respektovat náš názor, protože vidí, že i my sami sebe respektujeme. A pokud to zkusíme jednou, půjde to lépe a lépe a my začneme měnit svůj zažitý vzorec chování! Konečně uděláme něco jinak a úspěšně složíme zkoušku z předmětu, z kterého jsme pořád dokola propadali.
To samé platí samozřejmě i pro jiné životní situace ať už se týkají financí, přátelství či práce. Co je ale důležité, je zkusit z těchto situací vždy trochu poodstoupit a udělat si nadhled. Je mi jasné, že je těžké si uvědomit, že jsme zacyklení v určitém vzorci chování, který máme naučený a že je někdy i jednodušší být tou obětí, které je donekonečna ubližováno, ale pokud si necháme stále takhle ubližovat, čí je to pak chyba? Opravdu těch druhých nebo spíš naše?
Z vlastní zkušenosti vím, že všechno jde změnit, ikdyž to není lehké a dá to práci. Ale stojí to za to! Stačí se jen zamyslet nad tím, co se v našem životě vlastně děje. To MY si tvoříme život takový, jaký chceme žít. A je jen na nás jestli si dáme tu práci pochopit lekce, které jsou ukryty v situacích, které prožíváme a naučit se to, co máme od lidí, které potkáváme. Protože pokud budeme úspěšní, stane se to, že se konečně budeme moct posunout dál a daná situace, na kterou jsme si celý život stěžovali se ztratí někde v nedohlednu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: