MOJE TĚLO MOJE VOLBA

Moje tělo toho se mnou v posledních letech zažilo opravdu moc.

Především ale dost stresu, málo spánku a spoustu životních změn (více v článku https://devarosa.cz/inspirace/moje-telo/ ).

Často jsem svoje ustrašený pocity zajídala. Jídlo mi dávalo nějakým způsobem pocit bezpečí, uzemňovalo mě a vyplňovalo prázdnotu, kterou jsem v sobě měla. Navíc jsem všude kolem sebe slyšela, ať jím hodně čokolády, že je dobrá na nervy.

Jenže, že na cukru se člověk stane hodně rychle závislej (více na https://cukrfree.cz/cukraddict-cukrfree/ ). A v kombinaci s pokračujícím nedostatkem spánku a léky, který jsem loni na podzim brala, šla najednou moje váha hrozně rychle nahoru.

Nebudu lhát, že jsem z toho nebyla nešťastná. Byla. Vlastně jsem na sebe byla i dost naštvaná. Urputně jsem chtěla všechno shodit. Jenže jak už to tak bývá, pokud zarputile chceme, utíká nám to před nosem.

Někdy v lednu letošního roku jsem si ale něco uvědomila. Zrovna jsem meditovala po krátké sestavě jógy a najednou to ke mě přišlo.

Svojí váhu jsem řešila celej život a většinou po nějakým delším stresovým období jsem měla vždycky pár kilo navíc. Taky jsem celej život řešila neustálej pocit hladu.

Teď už vím proč. To, co mi chybělo v běžným životě jsem si dopřávala v podobě jídla. Myslela jsem si, že tím zaplním ten pocit prázdnoty uvnitř sama sebe.

V té meditaci mi ale došlo, že tohle jídlo zaplnit nedokáže. Je to něco, co si musím dát já sama. Pocit vnitřní stability a bezpečí. Lásky.

Začala jsem teda ke svému tělu mluvit. Začala jsem mluvit k těm částím svého těla, které pro mě bylo těžké přijmout.

Taky jsem si začínala postupně uvědomovat, jestli když mám potřebu jíst, tak mám opravdu hlad nebo jenom zajídám pocity, které se mnou nejsou v harmonii.

Samozřejmě jsem se začala cvičit a běhat a vedu lekce jógy. Ale snažím se poslouchat se a nedělám nic vyloženě přes moc.

A tak se to změnilo.

Moje tělo se začalo měnit a začínáme se mnohem víc sbližovat. Začínáme spolupracovat.

A já možná poprvé v životě cítím, že se začínám přijímat taková, jaká jsem právě teď, a přestávám podmiňovat svou lásku sama k sobě tím, že napřed musím mít o deset kilo méně, nejíst nebo sportovat každej den.

S tím vším přirozeně opadla chuť na sladké a pocit neustálého hladu.

Musí to ale vycházet ze srdce.

A jak napsala jedna moje oblíbená lektorka, srdci je vážně jedno, jak bude vypadat váš zadek v nových džínách. Jediný, komu na tom záleží, je vaše ego.

Sdílet:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: