NESTÍHÁM

No vážně! Nevím jestli je to nějakej trend, protože to slyším všude a často, ale nestíhám ani trošku všechno to, co bych chtěla stíhat. Takovejch krásnejch věcí. Třeba tenhle článek, kterej jsem chtěla napsat už na začátku týdne, a kterej rozhodně neměl bejt o tom, že fakt nestíhám. Vlastně jsem chtěla napsat mnohem víc článků, protože toho mám v hlavě milion, o co bych se chtěla podělit. Vážně spoustu zajímavejch věcí. Ale bohužel. Nebo možná bohudík?
Vlastně je to hrozně super, když se člověk nenudí ani v práci ani po práci. A prostě žije.  Protože opravdu nechápu, jak může tolik lidí říct, že když jsou sami, tak se prostě nudí.
Kdybych si mohla vymyslet svůj ideální harmonogram všech činností, který bych ráda stíhala v jeden den, vypadal by asi takhle:
1) ranní jóga
2) hodinová snídaně, při který si můžu číst novinový články nebo koukat na zajímavý dokumenty
3) kafe na cestu do práce a k tomu nějakou super knížku
4) šestihodinová pracovní doba, ve který efektivně využiju čas na vývoj kosmetickejch zázraků
5) cesta z práce a zase ta super knížka
6) kafe někde v krásný kavárně, kde můžu psát nebo tvořit cokoliv jiného
7) procházka krásnou Prahou
8) taneční trénink
9) véča v příjemný společnosti
10) hraní na kytaru
11) zkoušení novinek z oblasti pečující kosmetiky
12) spát aspoň 8 hodin
Samozřejmě k tomu musím připočíst i nějaký běžný povinnosti, který nědělám úplně tak ráda (jako je třeba úklid nebo nákup), ale jsem nesmírně ráda, že do těch povinností nemusím počítat svojí práci, protože to je taky moje láska.
Když se na ten seznam podívám, není to zase tak nereálný, ale ať se snažím jak chci, nikdy to všechno nezvládnu. Ale je mi jasný proč. Jsem totiž asi moc velkej gurmán. Tím myslím, že když mě baví například nějaká knížka, tak se od ní jen tak neodtrhnu nebo když mě vytváří úsměv na tváři kafe v kavárně, kde můžu něco tvořit, tak si dám klidně ještě jedno, jen abych tam mohla posedět a smát se trochu dýl.
A ono to tak asi má být, pokud člověk něco dělá rád, měl by to dělat dál a neměl by koukat na čas. Nebo i kdyby chtěl jen tak být. Sednout si někde na lavičku, úžívat si podzimní paprsky sluníčka a vychutnávat si svoje cappucino (Já vím, zase to kafe, jsem prostě závislačka). Proč ne?  I když je nám v tu chvíli už jasný, že prostě nemůžeme stihnout všechny ty jiný věci, který jsme si naplánovali. V takovou chvíli je asi nejlepší si říct: “No a co?” Vykašlat se na plány a řídit se tím, co cítíme, že chceme dělat v ten přítomnej okamžik. Věci, co nám dává energii a vykouzlí úsměv na tváři (a v játrech). Já se tím poslední dobou snažím řídit a je to fajn.  Však ono se nic nezblázní a to důležitý na nás stejně počká. Bude muset!
Sdílet:

2 Komentáře

  1. 1. 3. 2020 / 15:03

    Mluvíš mi z duše. Taky bych rada věděla, jak stíhat všechny ty milované věci a aktivity ☺️. Navíc jsem přesně takový požitkář. Když mi něco sedí a ladí, jen tak se od toho neodtrhnu 😁.

    • Tereza
      28. 3. 2020 / 10:29

      Ahoj Míšo,
      tak to jsem ráda, že je nás víc takových 🙂
      Vlastně mám teď takový období, že mám ráda všechno možný, ale nemůžu se rozhodnout, co mám ráda nejvíc, abych se v tom mohla třeba zdokonalovat. Ale pak si říkám, že třeba o tom to je, že se nemáme škatulkovat a prostě dělat to, co nás baví 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: