OD ALCHYMIE K VOŇAVKÁŘSTVÍ

Na tom, že svět byl objeven díky parfémům je nemálo pravdy. 

Vonné látky byly v dávných dobách velmi drahocenné zboží, představovaly jakýsi luxus a kultivovanost.

Vždyť už ve starověku obchodníci cestovali do různých koutů světa několik měsíců, jenom proto, aby nakoupili nejrůznější ingredience, ze kterých lze získat vonné látky.

Z Afriky vozili skořici, z Indie kardamom, z Indonésie šafrán, hřebíček nebo zázvor.

Tyto ingredience byly natolik cenné, že nepřipadalo v úvahu, aby sloužily k potravě. Byly určeny výrazně pro účely tehdejšího voňavkářství.

Když píšu voňavkářství, myslím tím v té době především různé náboženské rituály nebo parfémování těla.

Prvními voňavkáři, tedy alespoň těmi známými, byli staroegyptští kněží. Vytvářeli různé vonné masti nebo vykuřovadla a používali k tomu vylisované šťávy z dužnatých květů, ovoce, koření, pryskyřice, oleje, víno, med a mnoho dalšího.

Parfém od měl od pradávna příchuť tajemna a smyslnosti a voňavkáři byli uzavřenou skupinou samouků, kteří se inspirovali tradicemi alchymie. 

Alchymie je pradávné umění, které se zabývalo přeměnou surové látky v dokonalou a pročištěnou formu, a jeho kořeny sahají už do dávné Číny, Indie či Egypta.

Celé dílo alchymistů je zahaleno velikým tajemstvím, co je ale důležité zmínit je to, že se zasloužili o zdokonalení destilačního procesu. 

Alchymisté věřili, že z rostlin lze vyextrahovat substanci, kterou označovali jako quinta essentia – neboli božskou jiskru.

I přesto, že se alchymii věnovali významní lidé, jako třeba Isaac Newton, s rozvojem vědy a techniky se začala alchymie postupně ubírat trochu jiným směrem a její tajemství se zachovalo pouze ve voňavkářském řemeslu.

Mohli bychom říct, že někdy v 16. století  začal první byznys v oblasti parfemářství. Jednalo se konkrétně o prodej parfémovaných rukaviček ve Francii za dob Kateřiny Medicijské. 

V 17. století pak byla dokonce založena listina cechu gantiers-parfumers, neboli rukavičkářů a voňavkářů. Voňavkářství se velmi rozvíjelo a hlavním centrem všeho dění se stalo francouzské Grasse.

Paleta objevených a používaných přírodních vůní se čím dál tím víc rozšiřovala. Vedle tradičně používaných vůní, jako byl benzoin, cedrové dřevo, růže, rozmarýn, šalvěj, kadidlo a skořice, se začal používat kardamon, fenykl, kmín, bazalka, citrusy, meduňka, černý pepř, heřmánek, máta peprná, myrha, hřebíček nebo třeba santalové dřevo. 

To umožňovalo vytvářet směsi, které byly mnohem více květinové a bylinné, svěží nebo naopak smyslné. 

Začaly vznikat první vůně, které jsou známé až dodnes a prodej parfému začal být spojován se značkou či luxusem. 

O tom ale až někdy příště.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: