EGO NEBO SRDCE?

Ego nebo srdce? Strach nebo láska? To jsou otázky, který se mi za poslední měsíc pořád derou na mysl. Je zajímavý, jak moc těžký je to ego odbourat. A ještě těžší rozhodovat láskyplně a ne ze strachu. I když už máte úplně odřenej nos, jak na něj furt padáte. Od tý doby, co jsem začala číst Mudrce a další knížky nebo se zajímat o Reiki a o duchovní rozvoj, si čím dál víc uvědomuju, kolikrát za den se rozhodnu ze strachu, jak jsem vždycky do všeho cpala ego, jenom proto, aby mi někdo neublížil. A jakmile nám snad někdo ublíží, tak mu to i s naším egem spolehlivě vrátíme zpátky. 
Píšu o tom hlavně proto, že zrovna já jsem teď ve fázi, kdy už si tohle všechno dost uvědomuju, ale ještě úplně tak nevím, co s tím mám dělat. Co je vlastně správně?
Správně by podle mě mělo být asi to, co opravdu v tu chvíli cítíte, že chcete udělat. Jenže, jak poznáme, jestli už nemáme zkreslenej pohled na svět, protože nám všichni vždycky říkali, že se nemáš dát a pokud ti někdo ublíží, tak si to nemáš nechat líbit a hned mu to vrátit? A pak je tady ještě druhej pohled na věc a to ten, že pokud ti něco na někom vadí, tak je to pravděpodobně ta vlastnost, kterou nemáš úplně vyřešenou ani ty sám.  Takže pak donekonečna zkoumáš, co teda děláš špatně? Tak jak se na to teda mám dívat?
O pár let zpátky, když se mi třeba líbil nějakej kluk, kterýmu jsem se líbila i já, tak jenom proto, abych nemusela překonávat strach z prvního kroku a riskovat odmítnutí, radši jsem dělala nedostupnou a ten kluk mi pak samozřejmě utekl. Nebo se mi taky dost často stávalo, že pokud jsem s někým měla jenom volnej vztah a ten někdo se prostě jednou choval tak a podruhý jinak, dávala jsem mu to dost sežrat a vždycky jsem mu to vracela tak, abych nevypadala jako ta chudinka. Neuměla jsem se prosadit a neuměla jsem vyjadřovat svoje emoce. Ale i kdybych to uměla, tak jsem neuměla ještě jednu důležitou věc. Neuměla jsem přijmout to, že třeba ten druhý to nemusí cítit tak jako já a proto jsem kopala kolem sebe. 
Nemůžu říct, že jsem to už všechno dokonale pochopila, pořád na sobě dost makám. Ale myslím si, že jsem od tý doby udělala obrovskej kus práce a už se na to všechno koukám jinak. Každý den se ptám, jak by se asi zachovala láska. Jestli je opravdu nutný mít z něčeho strach. Pokaždý přemýšlím o tom, co bych opravdu chtěla ze srdce říct nebo udělat a jestli mi v tom moje ego brání. Nebo jestli moje reakce na situace, který se mi úplně nelíbí, nebyly přehnaně egoistický. A vím, že moje ego ještě pořád hodněkrát vítězí. Ono je to totiž asi někdy jednodušší, vybrat si to ego. Protože když vám někdo ublíží, třeba jenom slovně, tak je sakra těžký nevrátit mu to stejnou měrou a nebránit se. Jenže jak se pak tahle situace může vyléčit, když do ní oba dva budou pořád posílat negativní energii? Na druhou stranu, to, že chce být člověk láskyplnej a naučit se milovat, ale myslím tím BEZPODMÍNEČNĚ, přece neznamená, že ze sebe bude dělat fackovacího panáka. A je samozřejmě každýho věc, jak se na tyhle věci dívá, ale co se mě týče, tak já už se nechci rozhodovat ze strachu a nechci nechat svoje ego ovládat mý emoce a chování. A není to tak, že bych byla nějak super nad věcí. Už jsem dostala tolikrát přes čumák, že jsem si z toho dneska nalila skleničku vína, protože jsem taky jenom normální člověk, kterýho mrzí, když se něco nevyvíjí zrovna tak, jak by si přál. Ale co? Je to tak jak to je a nezbývá než důvěřovat, že náš život jde opravdu tím směrem, kterým má jít. To že se rozhodneme, že se chceme změnit a odbourat to ego a strach ale neznamená, že můžeme ovlivňovat rozhodnutí ostatních. Takže pokud se nám nějaká situace nelíbí a zdá se nám, že už nevíme kudy kam a nechceme do toho cpát to ego a kopat kolem sebe a jednat ze strachu, že nám někdo ublíží ale na druhou stranu se máme rádi a nechceme ze sebe nechat dělat toho fackovacího panáka, tak nám nezbývá asi nic jinýho než tu situaci prostě pustit. A i když je to sakra těžký, tak už do ní nevkládat žádnou energii, nechat to být a nechat si svou energii pro sebe. Protože to je to jediný, co ovlivnit můžeme, sami sebe a svůj pohled na věc. A možná, že to je na tom to nejdůležitější.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Product Categories:
Post Categories: