ZERO WASTE a BYZNYS

V tom všem zmatku, co se teď děje, jsem možná zase našla něco, co mi dává smysl a čemu bych se ráda věnovala.

V pátek jsem byla na jedný úžasný konferenci Zero Waste a Byznys, kterou pořádala organizace BEZ OBALU. 

Kdo mě zná, ví, že mi tohle téma není cizí už dlouho, ale jako bych teď na to trochu zapomněla. Přiznám se, že ikdyž odpad třídím pořád, kafe si kupuju do svého keepcupu a nosím s sebou látkovou tašku na nákupy, úplně jsem teď neřešila, jestli si ovoce koupím do mikrotenovejch sáčků nebo jestli si někde koupím půllitrovou PETku s vodou. Snažila jsem si ulehčit, kde to šlo a tím, že jsem pořád ještě taková ztracená, mi všechno přišlo zbytečný.

Ale páteční konference mě zase trochu probrala, dodala energii a ukázala směr, jakým chci jít. Mluvilo tam spousta řečníků o tom, jak zrovna oni nebo jejich organizace či firma přispívá k větší udržitelnosti a ochranně planety.

První byla Adéla Skřivánková z organizace TRASH HERO, o který jsem tu už psala ve spojení s jejím zakladatelem Honzou Burešem.

Tato organizace vznikla tak, že se pár lidí, který byli na dlouhodobý dovolený v Indonésii rozhodlo, že už se nebudou dívat na zaneřáděné pláže od plastů, a tak zvedli zadek a začli uklízet. Další den se k nim připojili i místní a takhle se tahle organizace postupně rozrostla až tak, že teď mají 70 základen po celým světě, vzdělávají malé děti ve školách a jejich myšlenky a cíle ovlivňují čím dál tím víc lidí.

Dalším řečníkem byl náměstek Ministerstva životního prostředí, Vladislav Smrž, podle kterýho Evropská komise zveřejnila, že v Evropských mořích skončí ročně 0,1-0,5 mil. tun plastů. Já teda nevím, říká se, že EU je na tom s produkcí plastového odpadu, tříděním a podobně nejlíp z celého světa, ale mě tohle přijde jako děsivý číslo.

Také nám řekl, že v roce 2015 byla produkce plastového odpadu 322 mil. tun/rok a pokud budeme pokračovat stejným tempem jako doposud, v roce 2035 už to bude 644 mil. tun/rok.

Mluvil také o kampani ministerstva životního prosředí dost bylo plastu a o tom, že v současný době činí jenom odpad plastových kelímků na kafe 725 mil. ks/den.

Dost často slýchám od lidí, že kelímky, ve kterých mají kávu oni, jsou papírové. Jasně, papírové jsou, ale jenom zvenčí. Uvnitř mají téměř všechny tyto papírové kelímky vrstvičku plastu. Některé mohou být čistě z papíru a kompostovatelné, ale přemýšleli jste někdy nad tím, jakou teplotu a jaké podmínky jsou k tomu kompostování zapotřebí? Možná, že se do toho procesu musí vložit víc energie, než bysme čekali, že jo?

Také jsme mluvili o tolik diskutovaných bioplastech. V dnešní době si všichni myslí, jak je to super alternativa, ale přemýšleli jste nad tím pořádně? Vlastnosti bioplastů jsou teprve na začátku vědeckých výzkumů a podle Lenky Minářové ze společnosti NAFIGATE je 99% vědomostí o bioplastech fake. Co se ale určitě ví, je to, že současné bioplasty se možná rozpadnou tak, aby v přírodě nezůstala plastová láhev, ale rozpadnou se jenom na mikroplasty, který dál zamořujou planetu. Nemělo by být tedy cílem použití opakovatelných obalů? Já osobně si myslím, že ano. A plast přece není jenom sprostý slovo, když se vymyslí, jak se bude dát využít opakovatelně. Proto (díky ministerstvu životního prostředí) už letos pražská Náplavka, v rámci farmářských trhů, zavedla použití zálohovaných kelímků a do budoucnosti se bude mluvit i o dalších akcích.

Soňa Jonášová, hrozně sympatická mladá žena, ze společnosti INCIEN (Institut cirkulární ekonomiky), mluvila o tom, že Zero Waste by mělo být hlavně o tom, abych na planetě zanechala po sobě co nejméně odpadu a že firmy by se měly řídit pravidlem 3P – people, profit, planet.

O cirkulární ekonomice už se teď dost často mluví, a já si myslím, že je to jenom dobře. Z mýho pohledu je to hlavně o tom, aby firma přemýšlela o tom, kolik odpadu vyprodukuje a jak ho následně využije. Protože je sice hrozně fajn, že všichni třídíme odpad, ale zajímá nás, co se s tím odpadem stane po svozu? Opravdu si můžeme být jistí, že dojde k jeho řádný recyklaci? A proč ta recyklace neprobíhá v ČR, ale v zahraničí? Proč převážíme odpad, ať už v jeho primární podobě nebo ve formě recyklátu sem a tam? Proč jen tak zvyšujeme uhlíkovou stopu? Bylo by nejlepší, aby se těmito otázkami začaly zabývat hlavně korporace, protože podle vyjádření OSN, za nějakých 12 let už může být pozdě.

Taky hodně slyším o tom, že přece my v EU můžeme dělat, co chceme, ale pokud nezačne dělat něco Čína, Indonesie a podobně, tak je stejně všechno k ničemu. No já jsem na Bali byla. Vím, jak to tam vypadá, ale taky vím, že to západní turisti tam zatáhli plasty. A podle Soni Jonášový už indonéský pan prezident vyslal do světa zprávu, že jeho země ví, že mají velký problém a že nevědí, jak ho vyřešit. Vyzval tedy každého na světě, kdo bude mít řešení, které zrovna v Indonésii pomůže, aby přišel a poradil jim. A Česká Republika (TRASH HERO, INCIEN, …) tam teď budou dělat konferenci, na které se budou snažit s indonéským lidem najít řešení.

Dalším zajímavým řečníkem byl Tomáš Hajzler ze společnosti SLUŠNÁ FIRMA. Hlavní myšlenka, která mi po jeho přednášce zůstala v hlavě, byla ta, že sice můžeme být v dnešním světe svobodní, ale měli bychom se také naučit být zodpovědní.

„Je svoboda to, že pěstujeme na poli řepku takovým způsobem, že už na něm nic jiného nevypěstujeme, pokud nepoužijeme brutální pesticidy, které zabijí veškeré včelstvo, ptactvo a podobně až tak, že nám to teče z kohoutků?“ 

Tyhle jeho slova jsou tak pravdivá, až z toho mrazí.

„Na obezitu dnes přece umírá víc lidí než na hlad…“ taky říkal. A myslím, že tím myslel hlavně to, že všude je všeho nadbytek. Kupujeme víc věcí, než potřebujeme a pak už neřešíme následky. Uvěřili jsme, že je něčeho nedostatek a proto kupujeme víc a víc, abychom si udělali zásoby, přitom všeho je dost.

Další zajímavé přednášky byly od zakladatelů či zástupců těchto firem a společností:

1) BEZ OBALU, která zakládá bezobalové prodejny

2) RESPIRO, která využívá odpadní materiál, aby z něj byly vyrobeny např. hodiny, venkovní nábytek, či závěsné lampy

3) PROBIO – firmy, která vlastní biomlýny a ekologické farmy

4) TIERRA VERDE – ekologická drogerie na bezobalovém principu, která má po ČR už 130 stáčíren a jejíž zakladatelka Nataša Foltánová nám řekla, že bezobalové prodejny ušetřily už 20 tun plastového odpadu

5) NICK NACK – první výrobci a průkopníci zálohovaných kelímků, díky nimž se stal festival Pohoda nejvíc ekologickým festivalem v Evropě

6) BEMARGO – biodynamická farma v Novohradských horách, na které se snaží spojit vědomosti o tom, jak funguje příroda, energie a vesmír a jak to dohromady ovlivňuje zemědělství

No mohla bych tady o tom psát dlouho, ale hlavním záměrem bylo to, že existuje už spoustu firem, který to chtějí dělat jinak a že to nás (lidi, kteří přemýšlí v podobném duchu) může zahřát u srdíčka. Jsem taky vděčná za to, že i firma, ve který pracuju já, jde tímhle směrem čím dál víc a chce dělat velké změny. A je super, že už máme podporu v ministerstvu a že pokud se spojíme, můžeme naší planetě vážně ulehčit. A i když to všechno začíná u jedinců a malých firem, náš hlas je slyšet a postupně se to dostává i do větších korporací, jako je tomu třeba u kampaně dostbyloplastu.

Jak řekl pan náměstek Smrž: „Konečně mi moje práce začíná dávat smysl a to je prostě super.“

Cítím to podobně, moje práce mě vždycky bavila, ale možná, že jsem zase objevila něco víc, co mi teď dává smysl a kde jsou moje síly potřeba.

Něco, co mě požene dopředu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: