JISTOTA UPROSTŘED ZMATKU

dívka se dívá do nebe uprostřed lesa u vody

Už je to několik týdnů, co jsou obchody zavřený, nemůžeme chodit, kam se nám zachce a musíme nosit roušky.

Když to před měsícem celý začalo, bylo to zvláštní. Jsem totiž z generace, který  ještě nikdo na svobodu nesáhnul. 

Měla jsem na tenhle rok naplánováno spoustu akcí, a musím říct, že jsem byla i trochu nervózní z toho, jak to všechno časově zvládnu, ale všechno jsem si poctivě zaznamenávala do kalendáře. 

A najednou stačilo pár dní a všechno je jinak. 

Myslela jsem si, že pro mě se můj život v zásadě nezmění, protože jsem poslední dobou spíš zavřená sama do sebe a obklopuju se jen hodně málo lidma. 

A když si mám vybrat mezi tím jít večer někam na drink nebo sedět doma s knížkou, mám jasno. 

Tohle je pro mě ale něco úplně jinýho. 

Ty první dny karantény, kdy jsem byla doma a čekala, než na mě přijde řada a půjdu do práce, ve který se teď z bezpečnostního hlediska rozděleni do dvou skupin a střídáme se podle určitýho rozvrhu, jsem chtěla odpočívat a dohnat ten čas, kdy bych si mohla tvořit jen tak něco pro sebe. 

Jenže ono to nešlo. 

První věc, co mě praštila do nosu bylo, že hned ten den, kdy nám v práci řekli, jak to teď bude, a já si večer lehla do postele, jsem cítila, jak mi to bude chybět. Chodit každý den do práce, vidět se s lidma, co mám ráda a pracuju s nima už 8 let. 

Další, co mě sestřelilo hned z druhý strany, byl pocit, že teď musím začít tvořit něco navíc. Něco pro lidi, něco co má smysl, abych ten volnej čas nějak využila. Než se internet zaplnil všemožnejma online kurzama, jógovejma videama, tím, co kdo peče a vaří, jak všichni šijou roušky a tak dále. 

Dostala jsem hroznej pocit úzkosti, že musím být výkonná, abych taky za něco stála. Pořád jsem vymýšlela, co bych ještě mohla dělat. 

Na jednu stranu je teď internet dobrej společník na to, aby si lidé mohli aspoň trochu něco vydělat, pokud je jejich živnost ohrožená nebo aby se necítili tolik sami, pokud mají třeba své blízké někde daleko.

Já jenom říkám, že na mě toho bylo v jednu chvíli moc.

Jak šly dny dál, chodila jsem zase do práce a střídala tak dny volna s tím, že jsem mohla dělat opravdu něco užitečnýho. Vyrábět společně s týmem dalších super lidí antibakteriální gely. 

A docela mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to je to něco, v čem jsem dobrá.

Že to je ten druh práce, kterou dělám skoro každý den už téměř 8 let. A nemusím vymýšlet, co bych mohla ještě dělat víc.

Nechat si věci, které mi dělají radost pro sebe a pro okruh pár lidí, kterým tu radost budu moct přenášet a kteří se mnou budou chtít sdílet, ale nedělat z toho byznys. 

Protože už jsem se hodněkrát poučila, že pokud si z nějaký radosti udělám povinnost, tím pro mě ta radost většinou končí.

Možná je to tím, že jsem hodně ctižádostivá a do všeho jdu naplno. Možná je to tím, že si vždycky myslím, že nacházím nějakou svou novou cestu a hledám něco lepšího. Nakonec ale zjistím, že tudy cesta nevede nebo se k ní mám vrátit až o pár let později. Nevím.

Dlouho jsem nevěděla, co vlastně od života chci, přišlo mi, že po ztrátě rodičů musím svůj život obrátit vzhůru nohama a nevracet se ani trošku tam, kde se mnou ještě byli. Vlastně jsem sebou nechala spíš trochu cloumat a mnohdy mi přišlo, že jsem tak vlála ve větru, jako větve stromu bez kořenů. 

Tahle karanténa mi to dost omlátila o pusu, ač jsem si myslela, jak jí dobře zvládám. 

Ale práce na vyvíjení kosmetických výrobků si mě vždycky přitáhla zpátky. Snila jsem o ní už od malička, když jsem sbírala bylinky a dělala voňavý polstářky, nebo zkoušela míchat různý olejíčky.

Vždycky jsem samu sebe viděla za stolem v laboratoři, kde budu vymýšlet různý voňavý (a někdy i trochu míň voňavý) výrobky, díky kterým se my holky můžeme cítit krásnější a zdravější. 

Velikonoce jsou ale svátkem znovuzrození a já si myslím, že se ve mě se právě znovuzrodil kousek tý ztracený jistoty.

Jsem vděčná.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Product Categories:
Post Categories: