KONEC ČEKÁNÍ

Když se podívám kolem sebe, všude vidím lidi, kteří pořád na něco čekají. Na pátek, na dovolenou, na léto, na zimu a možná, že nejvíc lidí čeká na lásku. Tu pravou lásku. A jo, i já jsem jednou z nich. Možná, že už jsem se naučila žít více přítomností, ale přiznám se, že na lásku, tu pravou, čekám pořád.
Říká se, že člověk by měl žít přítomným okamžikem a neměl by svoje štěstí podmiňovat určitými událostmi, které by se podle něj měly v jeho životě odehrát. Ale opravdu se jde tak rychle naučit novému chování, aniž by vám do toho v hlavě nekecal ten stupidní hlásek: “Až zhubneš, určitě budeš sebevědomější” nebo “Až dokončíš školu, začneš konečně žít” nebo “Až si někoho najdeš, bude už všechno kompletní”? Odmalička nám systém týhle společnosti do hlavy vtlouká přesvědčení, že ještě nejsme tak dobří, abychom mohli být jednoduše šťastní. Že přece potřebujeme víc peněz, potřebujeme velký dům a zahradu, spořádanou rodinu a dokonalou postavu, jinak to přeci nejde. Každý z nás má určitě jiné cíle, kterých potřebuje dosáhnout, aby si mohl dovolit být jednoduše šťastný, ale pointa, o kterou mi jde, je v každém případě stejná.
Měli bychom se naučit být šťastní hned teď, bez ohledu na události, které se ještě nestaly. Třeba se totiž ani nestanou a my bysme si celý život nechali protéct mezi prsty. A píšu o tom hlavně proto, protože i já jsem tou, která se potřebuje naučit přestat očekávat a prostě žít. Od dětství jsem pořád jen čekala a říkala jsem si, že až dokončím tohle, zhubnu a zvládnu tamto, tak už budu určitě šťastná. Ale není to pravda. Nemyslím tím, že bych šťastná nebyla, ale to, že vždycky se v životě najde něco, v čem se člověk chce zdokonalit a co si dá za další cíl. A proto bychom se měli naučit být šťastní hned teď a každý den, aspoň kvůli maličkostem. Kvůli rannímu kafi, který je prostě nutností, dobré knížce, která vás může přenést do úplně jiného světa, telefonu s mamkou, která vás miluje, ať už uděláte jakoukoliv blbost nebo vínu s kámoškou, která vám vždycky dokáže připomenout, že za to vážně stojíte, kdybyste to náhodou někdy zapomněli. Těch maličkostí je spoustu.
A co se týče toho čekání na lásku? Věřím, že pokud přestaneme očekávat, že budeme šťastní teprve až potkáme toho pravého či pravou a naučíme se být opravdu šťastní jen tak sami se sebou, právě kvůli těm maličkostem, které nám zrovna dělají radost, přitáhneme si do života tu pravou osobu přesně pro nás, šťastnou osobu, u které už nebudeme muset přemýšlet, zda to tak má být a kterou nebudeme podmiňovat naše štěstí, protože my už přece šťastní jsme. A pak už jen budeme vědět, že je to ono.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Product Categories:
Post Categories: