MALÝMI KRŮČKY KE ŠTĚSTÍ č.4

No takže dneska to asi vezmu z druhý stránky a rychle.
 
Minulý týden jsem někde brutálně nastydla a furt se mě to drží.

Celej den jsem doma trpěla s rýmou, bolestí hlavy a takovejma těma věcma, který k podzimním virózám patří. Cesta do Prahy pro mě byla nadlidskej úkon, ale překonala jsem se.

Když jsem za oknem vlaku viděla Karlínskej kostel, napřed jsem zajásala, že už budu brzo doma, ale když jsem na Hlavním nádraží vystoupila, vítězná nálada byla v trapu. 
Lilo jako z konve. Já bez deštníku.
Říkám si, že to rychle přeběhnu na tramvaj a hurá do postele. Omyl.

Já, jakožto ekolog, jsem táhla svoje věci v papírový tašce. Ta byla ale do 5 vteřin úplně rozmáchaná, takže všechny ty věci mi z ní popadaly na zem. A protože už začíná být ekolog i moje mamka, nabalila mi vzorně jídlo do sklenic. Jedna z nich se přitom pádu samozřejmě rozbila. 
Stála jsem v Sherwoodu (park u hlaváku, pro nepražský), zmoklá jak slepice, svoje věci na zemi v tom hnusu, bez tašky a říkala jsem si, co teď? Začínala jsem mít na krajíčku. 
Ale zachránili mě tři Ukrajinci, který mi hned přiběhli pomoct a dávali mi svoje igelitový sáčky, do kterejch jsem narvala všechny svoje věci. 
Teď už ležím v teple a jsem jim fakt vděčná, že mě v tom nenechali. A akorát mě utvrdili v tom, že je jedno, jaký národnosti člověk je, ale jde o to, co má v sobě. 

 

Díky kluci!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: