NINE’S ARCH BRIDGE

 
Andílku můj, není dne, co bych tu na tebe nemyslela a není noci, co by se mi o tobě nezdálo.
 
Je to tak. 
Možná dneska trochu odbočím z vyprávění mých skvělých a jenom pozitivních zážitků na Srí Lance, ale vlastně je to součást mojí cesty a potřebuju to ze sebe vypsat. Taková jsem a takovou se snažím přijímat.
 
Vidím tu všechny krásy světa a zažívám úžasný věci. Jsem tu šťastná, dá se říct, věřte mi. Je tu nádherná příroda, oceán, hory, zelené pláně, lesy, milí lidé, nedůvěřiví lidé, spoustu pozitivní víry, několik druhů náboženství, skvělý jídlo, čerstvý ovoce, krávy kterejm je úplně jedno, že jdou tím nejpomalejším krokem přes totálně vytíženou silnici a který mě vždycky rozesmějou a přimějou se zamyslet nad tím, jak mít všechno u zadku. Prostě všechno, na co si člověk vzpomene. Zamilovala jsem si to tu.  Konečně mám to vytoužený volno, na který jsem tak dlouho čekala. 
 

Ale víte, jak to chodí. 

Tím, že jsem konečně vypla a snažím se odpočívat (ikdyž zrovna teď cestuju po Srí Lance), se z mýho podvědomí vynořují bolestivý vzpomínky a čistí se moje hlava i moje tělo (a co se týče těla, tak to myslím doslova, neunikla jsem no). A já s tím nechci bojovat, vím, že je příliš brzo na to, aby bylo všechno jenom růžový. A už tak jsem na sebe někdy až moc tvrdá. Jako vždycky si chci všechno co nejdřív vyřešit, abych už mohla zase klidně spát a volně dýchat.  Jenže mi pořád uniká, že tohle není jen tak něco. Mění se mi celej život a to chce sakra čas.  Nikdy jsem nebyla trpělivá. Ale teď potřebuju být. A vlastně moc doufám, že i vy ostatní budete mít trpělivost se mnou. 

Noční můry

Každou noc se mi tu zdá o tom, jak za všechno, co se stalo, můžu já. Fakt každou noc. Potřebuju si odpustit za to, že jsem nezvládla udělat víc a vlastně i za to, že si užívám tolik krásy, bez ní.  Každý den tu vysílám svá přání do Vesmíru. Modlím za ten vytouženej klid v mysli, za bezpodmínečnou lásku v srdci a za rovnováhu mezi oběma zmíněnými.  Možná i proto vidím různá znamení i tady nebo slyším tvoje oblíbený písničky z rádia.  Vím, že všechny ty krásy prožíváš se mnou a cítím tvou podporu. A vím, že ty sny neznamenají nic jinýho, než výplod mojí mysli, která se nás, ať už chceme nebo ne, snaží ovládnout.  

Ale kruci, tolik mi chybíš.

Seděla jsem dneska u Nine’s Arch Bridge a uvědomila si, že možná mám tolik ráda mosty právě proto, že ty pomyslné mosty uvnitř nás samých nás mohou přenést do krásných vzpomínek, které je potřeba si uchovat a zároveň nás s pomocí naší víry a vůle mohou přenést do našich vysněných cílů, které se už mění ve skutečnost. A že je někdy v pořádku chodit sem a tam, z jedné strany na druhou a nevyčítat si, že zrovna nejste přítomni teď a tady, ikdyž to je právě ta další věc, která je vaším snem a cílem. Ono to půjde. 
Jen si dát prostor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: