SLUNEČNICE

Byla jsem tenkrát u Petra s Dančou v Kozojedech na víkend. V tý době už je už mamka oba dva znala.

Vždycky mi hrozně pomohli a mám je moc ráda, tak jsem chtěla, aby je poznala i mamča.

A zamilovala si je i jejich děti hned poprvé, když k nám loni v lednu přijeli na návštěvu. A zamilovali si i oni jí. Nepřekvapilo mě to.

Na neděli toho víkendu jsme měli v Brodě pro mamku nachystanou narozeninovou oslavu na zahradě u babičky, tety a strejdy. Měli jsme se tam sejít celá rodina a prostě být spolu. Takže když jsme se v Kozojedech naobědvali, chystala jsem se k odjezdu.

V tom Petr řekl, že by mamce moc rádi jeli popřát a že mě alespoň hodí do Brodu. Byla jsem moc ráda, že mamce přivezu překvapení. Pamatuju si, že byla zvědavá, co to asi bude.

Když jsme dorazili do Brodu, šla jsem napřed na zahradu sama a řekla Petrovi a Danče, aby počkali za dveřma. Všichni už seděli kolem dřevěnýho stolu a smáli se tomu, jak naše malá Áďa něco vyprávěla. Byl krásnej slunečnej den, asi jako dneska. Vždycky jsem byla moc ráda, když jsme se takhle sešli dohromady a užívali si společný chvilky. Mamka stála u grilu a připravovala nám maso, to byla vždycky její specialita. V tý době mi ještě maso nevadilo, takže jsem se těšila, co zas připravila za dobrotu. Myslím, že dělala nějaký super nabombený uzený.

Ve chvíli kdy mě uviděla, se za mnou rozeběhla a obejmuly jsme se, tak jako vždycky.

„Všechno nejlepšííí!“ řekla jsem jí. Potom jsem ukázala ke dvěřím a říkám: „Koukej, koho ti vezu!“

Mamka byla moc ráda, že má kolem sebe celou svou rodinu i lidi, co má moc ráda. Bylo to parádní odpoledne. Na stole bylo spoustu dobrýho jídla, vím, že tenkrát teta upekla nějakou moc dobrou buchtu. A tak jsme jedli, popíjeli vínko (a že my to umíme), děti kolem nás pobíhaly a my jsme se smáli a byli jsme šťastní.

K večeru všichni začínali odjíždět domů, aby ti naši nejmenší členové (jak vždycky mamka říkala) mohli jít spát.

Ale já, teta a mamka jsme zůstaly sedět a popíjely dál. Vím, že k tomu tenkrát teta pouštěla z mobilu Aviciho, kterej v tý době zrovna nějak spáchal sebevraždu. A my jsme si tak společně tancovaly u telefonu, jak bylo naším zvykem. Když písničky dohrály, mamka nám tenkrát řekla: „Holky, víte co je zvláštní? Normálně mi na balkoně vykvetly dvě slunečnice. Jedna na místě, kde vždycky sedím já a jedna tam, kde vždycky seděl Čenda (taťka). Já je tam určitě nevysazovala a když jsem koukala, jestli třeba nevyrostly na více balkonech, tak nikde jinde nebyly. Jenom u nás. A já vím, že jsou od něj. Poslal mi je k narozeninám. Věděl, že je mám nejradši“

Obě jsme na ní tenkrát s tetou zůstaly koukat. Měla tak spokojenej výraz, sice za ním bylo vidět trochu to, že jí taťka chybí, ale tohle jí zahřálo u srdce.

Věděla, že mluví pravdu. Sama na tyhle věci věřím a vypadalo, že teta taky. Obejmuly jsme se všechny tři a pak jsme zase začaly hrát písničky z mobilu a smály jsme se. Protože jsem měla ještě na pozdější večer něco domluvenýho, zeptala jsem se mamky, jestli by jí vadilo, kdybych šla na chvíli do města. Odpověděla, že vůbec ne.

„Však nám s tetou nic nechybí ne? Víno máme, písničky máme, sebe máme. Jen běž a užívej!“ smála se a pohupovala se do rytmu s tetou už ani nevím na co.

Lípla jsem jim oboum pusu na tvář, řekla, že je mám ráda a šla jsem.

Od tý neděle je to dneska přesně rok. Kdybych tenkrát věděla, že to budou tvoje poslední narozeniny, andílku, nikam bych nešla a slavila s tebou klidně až do druhýho dne.

Dneska už totiž nemůžu.

Slunečnice tady ale mám, pro tebe, do nebe.

Všechno nejlepší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: