ZÁPISKY ZE SRÍ LANKY – SURFOVÁNÍ JE BOŽÍ

A možná proto jsem se následující den vzbudila s tím, že se chci bavit. Moje vnitřní dítě se chce bavit. Takže, když jsem sešla dolu na snídani, uvědomila jsem si, že bych si vlastně dala zmrzlinu. A taky jsem si dala.

Zmrzlina v kokosu

Úžasnou čokoládovou zmrzlinu s ovocem a kokosovými plátky. Ke snídani, chápete? 
Byla z vyhlášenýho stánku naproti přes ulici, veganská a bez přidanýho cukru. 
Když si zadáte do vyhledávače instagramu “Weligama, Srí Lanka”, určitě se vám ukáže tenhle článek. 
Nejkrásnější na tom bylo, že jí servírovali do skořápek od kokosových ořechů a dávali k tomu dřevěný špachtličky. Všechno měli dokonale promyšlený.  Šla jsem si s tímhle nebem na zemi sednout na pláž a jenom jsem si vychutnávala to blaho v puse. 
 

Vstříc oceánu

Chvíli po tom, co jsem ten zázrak dojedla, šla jsem si zaplavat, vstříc vlnám do oceánu. Ve vodě jsem uviděla Heshana, což byl náš učitel surfu, s hezkou blondýnkou, která si od něho nechala radit, jak co nejlíp chytit vlnu a sjet jí. Oba dva na mě mávali. 
Zamířila jsem teda za nima. 
Heshan byl krásnej mladej a hrozně vychillovanej místní surfboy. Měl vždycky úsměv na tváři a když mě viděl, byl na mě pokaždý hrozně milej. Musím říct, že v sobě rozhodně něco měl. 
Tu blondýnku jsem u nás v hotelu už taky párkrát viděla. Byla nádherně opálená, působila sebevědomým dojmem a uměla skvěle anglicky. Tipla bych jí na australanku. Nevím proč, ale v tu chvíli mi zrovna příšlo, že takhle nějak australanky vypadají.
Vždycky tam čekala na Heshana a šli spolu surfovat. 
Ve skrytu duše jsem jim trochu záviděla. Protože i mě to lákalo. Ale neměla jsem na to dost odvahy. Myslela jsem si, že by mi to určitě nešlo, že nemám dost vypracovaný ruce a vůbec, že já se na to prostě nehodím. 
Takže, když na mě to ráno zamávali, byla jsem sama zvědavá, jak to dopadne.
Ta blonďatá dívka se přadstavila jako Sandra a byla tak moc milá. 
Za to já jsem tam stála jako tvrdý y a přiblble se usmívala. 
Koukala jsem jak ladně a lehce se umí na surfu postavit a jak přirozeně s Heshanem mluví. Jako by byli staří známí.
A pak to přišlo.
 

Surfování

“Come oon, holka, pojď si to taky zkusit!” vykřikla na mě Sandra. 
“Coo? Jáá? Nee, já vůbec nevím jak na to. A trochu se bojím.” odpověděla jsem.
To už se přidal i Heshan. “Alee, není se čeho bát, zkus si to!” smál se na mě. 
“Však ti vidíme na očích, že to chceš zkusit.” rozesmála se Sandra. 
Měli pravdu, tak moc jsem to chtěla zkusit. Bránila mi v tom vlastně jenom moje hlava, která neustále dokola opakovala: “Neblbni, je to nebezpečný, ztrapníš se.”
Ale to už Heshan svlíkal svůj neopren a dával mi ho přes hlavu. 
Tak jsem si teda řekla: “Jo, jdu do toho.”
A bože, bylo to tak skvělý. Sice jsem dvakrát spadla, ale potřetí už jsem se postavila a chvíli se držela a sjížděla vlnu, než jsem zase žuchla do vody. Ten pocit volnosti, když jsem se postavila na surf a jela, ikdyž trval jen 5 vteřin, byl božskej. To bylo ono. Najednou jsem měla v hlavě úplně prázdno. Myslela jsem jen na tu vlnu. To, o co jsem se tady už čtyři dny snažila a nešlo mi to, přišlo nečekaně a náhle, když jsem překonala svůj strach. Najednou jsem věděla, co to znamená žít tady a teď. 
Heshan a Sandra se smáli a ukazovali na mě palec nahoru, jakože napoprvé dobrý.
Když jsem přemohla vlny a připlula k nim zpátky, nadšeně mi blahopřáli.
”No vidíš, holka, to bylo skvělý, a ty ses bála to zkusit. Takže zítra ráno sraz tady?”

 

“Zítra ráno tady.” přikývla jsem vděčně a cítila, jak něco uvnitř mě jásá

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close Me
Looking for Something?
Search:
Product Categories:
Post Categories: